Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Znovu jedině s dulou

Nevnímám to jako práci, ale jako poslání. Jinak to snad ani nejde. Doprovázet ženy v období těhotenství, během porodu, ale i po něm, podle mě vyžaduje klid, trpělivost, neúnavnost a určitě i nějaké oběti v soukromém životě. Kdy ji bude nastávající maminka potřebovat se většinou dozví chvíli předtím a za jak dlouho její práce skončí vlastně předem nikdy neví.

 

Dula Lenka

Poznala jsem ji, když jsem se synem před osmi lety začala navštěvovat mateřské centrum Pohádka v Jesenici. Byla tehdy stejně jako já na mateřské a to, že bych ji s sebou jednou mohla mít u porodu mě ani ve snu nenapadlo. Dula pro mě tehdy byla cizí slovo. Poprvé jsem se o jejich práci něco dozvěděla až o několik let později, když nám Lenka při jednom sedánku u vína vyprávěla o tom, že už několik měsíců chodí na kurz pro duly. Nyní už má za sebou 5 let zkušeností a protože je to pokaždé jiné, neustále se rozšiřují. Navíc její práce často nekončí narozením miminka, ale pomáhá i s kojením, poradí a pomůže v šestinedělí, s nošením v šátku, jak to udělat s plenkami nebo bez nich a třeba i pohlídá děti.

 

Moje druhé těhotenství

Když jsem před rokem zjistila, že čekám druhé dítě, začala jsem zároveň uvažovat nad tím, koho si s sebou vezmu k porodu. Manžel pro mě nepřipadal v úvahu. Nepřála jsem si to ani u prvního syna a ani on o to nijak zvlášť nestál. Po důvodech asi není nutné pátrat, prostě jsem cítila, že tam být nemá. Na rozdíl od prvního porodu, jsem na to ale nechtěla být sama. Chvíli jsem zvažovala maminku nebo ségru, ale napadlo mě oslovit právě i Lenku. Dlouho jsem si v hlavě dávala dohromady, co vlastně očekávám a taky jestli se před případným doprovodem dokážu uvolnit. Když jsem tedy Lence nakonec opravdu zavolala, skoro už nebylo na můj termín místo.

Protože už jsem to jednou měla za sebou a nechtěla jsem žádnou přípravu dopředu, domluvily jsme si spolu konzultaci asi tak dva měsíce před termínem. Sešly jsme se u čaje, kde jsem povyprávěla Lence jak to probíhalo u prvního syna a probraly jsme, co očekávám od její přítomnosti, a co mi může nabídnout ona. Jedno mé přání mi ale splnit nemohla. Nechtěla jsem rodit na porodním lůžku. Bohužel pro mě, jsem vybrala porodnici, kde to jinak neumožňují a tak aspoň vymyslela, jak mi může tuto skutečnost zpříjemnit.

Požádala jsem ji také o rady s drobnostmi, které mě trápily a poradila i ohledně případných poslíčků, za což jsem jí o dva měsíce později byla velmi vděčná 🙂 Nakonec jsme se domluvily, že po každé návštěvě lékaře ji budu informovat jestli se něco neděje a jestli vše probíhá jak má. Kdybych byla tušila, že ze mně všechny obavy ohledně doprovodu po této schůzce spadnou, určitě bych se ozvala už dřív.

 

Poslíčci

O dva měsíce později se přiblížil můj termín. Pár dní před ním mě kolem čtvrté ráno probudili první poslíčci. Díky instrukcím jsem je bezpečně poznala a jen jsem Lence napsala sms, že mě pár hodin potrápili. Přišlo mi zpět, že zrovna přijela od porodu a jestli bych nemohla hezky poprosit miminko, aby ještě chvíli počkalo :-), ale že je připravena kdykoliv vyrazit. Miminko se rozhodlo, že mě ještě chvíli bude napínat a tak se Lenka ještě v klidu vyspala 🙂

Dalších 48 hodin jsem si jich užila ještě víc než dost a protože mi intervaly už začaly po těch x hodinách splývat, začala jsem si je zapisovat. Zapisovala jsem poctivě ještě celých 12 hodin a někdy kolem osmé večer, po několika teplých vanách a neustávajících bolestech, jsem Lence už dost zoufalá volala, že ty moje zápisky pořád vypadají na poslíčky. Lenka mě uklidnila, že to určitě už nebude dlouho trvat, ale ujistila mě, že to stále ještě není to na co čekáme.

 

Porod

O dvě hodiny později jsme byly najednou na cestě do porodnice, kontrakce byly po minutě a půl a já si vzpomněla, jak jsme si dělaly legraci z případného porodu v autě. Chvíli jsem se zdržela na příjmu a pak už jsem byla vděčná za koupelnu, balón a hlavně za Lenku, která mi sprchou nahřívala bolavá záda a klidným hlasem mě navigovala jak se uvolnit a jak pracovat s bolestí při každé kontrakci. Trpělivě mi to připomínala a procházela tím se mnou každou minutu, kdy se to opakovalo.

Když přišla ta správná chvíle, pomohla mi se obléct, požádala porodní asistentku o teplou vodu do termoforu na bolesti zad a pomalinku jsme se vydaly k pár metrů vzdálenému lůžku, že vymyslíme nějakou pohodlnou polohu a… nakonec jsem na něm opravdu nerodila. O pár minut později totiž Lenka držela v ruce hlavičku mého syna. Seběhlo se to tak rychle, že jsme nestihly ani zavolat zvonkem personál. Z bolesti a rychlosti jakou to proběhlo jsem byla tak paralyzovaná, že jsem potřebovala trochu jiný přístup, ale i v tu chvíli mě Lenka krásně trpělivě i když důrazněji (jinak by mi hlava snad ani nereagovala) odnavigovala k tomu, co bylo potřeba.

Celé dvě další hodiny zůstala se mnou a malým u lůžka, pomáhala mi a vysvětlovala každý krok, co probíhal. Pomohla s prvním přiložením. Odtušila, co potřebuji, ptala se personálu na cokoliv, co by mě mohlo zajímat a neměla jsem sílu a ani myšlenky abych se zeptala sama, dělala mi společnost, vyfotila mě s miminkem, vysvětlila, co a proč mi zrovna dělají, poradila, že nejlepší anestetikum je pro mě pohled na novorozeného syna.  Jednoduše, byla to osoba na svém místě, dělala svou práci a dělala ji skvěle. Nemohla bych si přát lepší doprovod. Kdybych se někdy rozhodla mít třetí dítě, tak bych ji o to požádala znovu. A tobě Leni, tímto způsobem ještě jednou moc děkuji 🙂

Více o Lenčině práci a kontakt na ni najdete ZDE

 

1 Response
  • Lenka
    18. Dub. 2018

    Z pohledu duly:) – 3.den večer vydatných poslíčků už má Terka těch poslíčků plné zuby, miminko vše vyslyšelo a kontrakce rychle zesílely, tak Terku vezu do porodnice s kontrakcemi jedna za druhou…v porodnici Terku přijali na sál s pokročilým nálezem hrdlo na 7cm, na porodním sále pak nachází lehkou úlevu ve sprše na míči, kde ale síla kontrakcí pokračuje, takže se tu Terka moc neohřála, zdá se mi, že to co prožívá jsou už ty kontrakce, které vedou ke druhé fázi porodu, tlačení, tak navrhuji přemístit se na lůžko, aby neporodila ve sprše, no a k mému velkému překvapení Terka stihla dojít jen k lůžku a miminko jsem ve stoje u lůžka zachytila já, naštěstí brzy dorazila velmi příjemná naše porodní asistentka, která situaci v klidu vyhodnotila a společně jsme Terce pomohly do pohodlnější polohy v pololeže na lůžku, aby si mohla užívat svého druhorozeného syna na svém těle:) Terka se dokázala krásně uvolnit a pustit své miminko na svět, šikovná maminka:) děkuji, Terezko, žes mě přizvala k tak krásné intimní události ve tvém životě!

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *