Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Tvář vody, aneb mají se ruce mýt před nebo po WC?

Včera večer jsem shlédla film Tvář vody (The Shape of Water). Zrovna dvakrát se mi do toho nechtělo, protože jsem tušila, že to nebude můj šálek kávy a opravdu to tak bylo. První polovina filmu byla tak těžká nuda, že jsem přemýšlela, zda vůbec vydržím až do konce. Vydržela jsem, ale v průběhu filmu mě opakovaně přemáhal spánek a děj mě prostě moc nechytnul. Druhá polovina byla o něco lepší, ale tak jako tak, Tvář vody na mě zanechala dojem slátaniny různých jiných, už dříve natočených, filmů. Pokud jste Tvář vody ještě neviděli a chcete si udělat alespoň okrajovou představu, smíchejte dohromady Krásku a zvíře, King Konga, Amélii z Montmartru, Akta X a vyjde vám z toho tento film. Nějak nedokážu pochopit, jak mohl právě tento snímek získat Oscara za nejlepší film v konkurenci s Dunkerkem a dalšími nominovanými. Hlava mi to nebere.

 

Nejhorší a nejzajímavější scéna

Kdybych měla vybrat nejhorší scénu z celého filmu, byla by to ta, kdy postava vládního agenta Richarda Stricklanda, v podání Michaela Shannona, mučí před smrtí ruského agenta, aby se dozvěděl, kde je obojživelník. Uprostřed toho trýznění se Strickland postaví čelem před kameru, z kapsy vytáhne krabičku levných bonbónů, jeden si vloží do úst a začne příšerný monolog o druzích bonbónů a typech lidí. Úděsně trapné klišé. Podobné scény považuji za zbytečné a dost mě iritují. Pokud mám naopak vypíchnout scénu, která mě z jakéhokoliv důvodu zaujala, byla by to scéna z toalet, kde Strickland mluví o mytí rukou. Pronesl tam něco ve smyslu, že muži si myjí ruce buď před použitím WC, nebo po jeho použití, ale nikdy v obou případech. To, kdy si muž ruce umyje, prý vypovídá mnoho o jeho charakteru. Muž, který si umyje ruce před použitím toalety i po ní, je údajně slabého charakteru.

 

A jak je to tedy s tím mytím rukou?

Hláška o mytí rukou mě zaujala natolik, že jsem o ní musela dál přemýšlet. Dokonce jsem začala googlovat, jak to s tím zatraceným mytím chlapi mají. Našla jsem pár článků a několik rozporuplných diskusí. Upřímě řečeno se domnívám, že většina mužů si ruce nemyje vůbec. 🙂 A ta menšina, která ano? Následující text berte pouze jako zamyšlení nad daným tématem. Ve filmu se mluvilo konkrétně o mužích, ale na internetu jsem stejnou teorii dohledala i ve spojitosti s ženami. Každopádně bych ještě doplnila, že lze teoretizovat pouze o situacích, kdy jde dotyčný na malou, a že mluvíme jen o zdravých jedincích bez přenosných chorob.

 

Mytí rukou po použití toalety

V našich končinách je jistě rozšířenější zvyk umýt si ruce po každém použití záchoda. Tak nám to alespoň vtloukali do hlavy rodiče, učitelé a další už od dětství. Vychází z předpokladu, že ruce jsme si ušpinili právě při vykonávání potřeby na toaletě, a proto je nutné je důkladně umýt mýdlem, aby na nich nezůstaly zbytky moči nebo fekálií. Tady asi není co doplnit. Podívejme se tedy na druhý názor.

 

Mytí rukou před použitím toalety

Druhá teorie naopak tvrdí, že ruce je třeba umýt před vykonáním potřeby a poté už netřeba. Tento zvyk je praktikován zejména v asijských zemích. Proč před močením? Protože je nezbytné omýt ruce od všech nečistot a bacilů, se kterými se dosud setkaly (veřejná místa, metro, peníze, počítačová klávesnice, apod.). Teprve poté je možné uchopit „čistý“ penis do čistých rukou a vykonat potřebu. Pánské přirození, které je v průběhu dne ukryté v čistém spodním prádle, se podle všeho, narozdíl od rukou, nemá kde ušpinit, jak propagátoři tohoto způsobu hygieny tvrdí. Pokud je muž průměrně zručný, nijak se prý neušpiní ani během močení. Ti šikovnější dokonce dokáží močit, aniž by své přirození museli přidržovat. Přesto se ho musí dotýkat minimálně při vyndavání z kalhot, oklepání po močení a zandavání zpět.

 

Je moč špinavá nebo čistá?

Říká se také, že moč není nečistá, protože je složená jen z vody, močoviny a směsi zbytkových minerálů, solí, hormonů a enzymů. Je prý čistější, než naše sliny a nedostanete z ní žádnou nemoc. Asiaté používají vlastní moč v tzv. urinoterapii jako lék. Používá se na pití, výplachy, zábaly a dalšími způsoby. I urinoterapie má svá pravidla a většinou ji nelze praktikovat jen tak. Zejména západní společnost je doslova intoxikována nezdravým životním stylem a do svého organizmu dobrovolně vpouští „jedy“ různého druhu. Před praktikováním urinoterapie je tedy zapotřebí nejprve detoxikace organizmu od škodlivých látek, usazenin a choroboplodných zárodků, které jsou pak obsaženy i v moči. Taková urina by mohla spíše uškodit než uzdravit.

 

Co si o tom myslím já

Opravdu nejsem tak naivní, abych věřila teorii o čistoskvoucím penisu. Většinou bude realita spíše opačná. Vezmeme-li v úvahu, že každý muž jde močit několikrát za den a na penisu ulpí nějaká ta kapka moči, se kterou ho strčí zpátky do kalhot, prostředí pánského spodního prádla už není zdaleka tak čisté, jak tvrdí teorie výše. V průběhu dne se kapky moči hromadí a pánské přirození od nich začíná zapáchat. V ten moment, dle mého názoru, už neplatí představa „umyji si ruce před močením, abych si neposkvrnil svůj posvátný penis“. Na druhou stranu je pravdou, že s tím vším, s čím se v průběhu dne setkáme, máme ruce tak špinavé, že by nebylo na škodu, umýt se už před močením. Zdánlivě by pak mohlo být ideální, mýt si ruce před i po použití WC, ale já nejsem zastáncem přehnané hygieny a toto řešení na mě působí už trochu obsedantně. Ať si dělá kdo chce, co chce, já setrvávám u tradičního mytí rukou po každé vykonané toaletě a pánům snad postačí, když si budou mýt ruce alespoň o něco častěji, než dosud. 🙂 A kdy si své ruce myjete vy?