Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Pořádek ve skříni. Nemožné?

Když rozkliknete záložku O nás, hned v první větě pod mým jménem se dočtete, že jsem nepořádná. Není to tak, že bych si to pouze myslela. Nepořádná opravdu jsem a celá moje rodina by to určitě odkývala a ještě něco přidala. Třeba, že nejlépe uklizeno mívám jen před příchodem návštěvy a to ještě, jak které. Můj vztah k pořádku se vždycky dal nejlépe poznat po otevření skříně nebo šuplíků s oblečením. Sloupečky vyskládaných triček a dalších věcí tam byly k vidění jen prvních pár dní po tom, kdy jsem jednou za rok v nějakém záchvatu usoudila, že se na to nedá koukat. Den po dni se z obsahu poliček a šuplíků pomalu stávala nepřehledná změť všech možných kousků hader, dokud zase nepřišel den, kdy jsem vše vyházela a porovnala. Udržet pořádek ve skříni se mi prostě zdálo jako nemožné.

 

Jak to začalo

Je to už skoro dva roky, co jsem narazila na článek o úklidu podle Marie Kondo (metoda Konmari). Když jsem to četla poprvé, přišlo mi to vtipné, protože s mou nedůsledností, mě tenhle návod přece nemůže spasit. Celý článek jsem tedy pustila z hlavy. Nicméně po několika dnech jsem zjistila, že myšlenka na ukládání oblečení nastojato se mě ne a ne pustit. Rozhodla jsem se to tedy vyzkoušet. Nakonec, přinejhorším to po pár týdnech bude vypadat stejně jako dřív. Vyhrabala jsem trička, přeskládala je z placek na malé obdélníky a komínky vyměnila za řady v šuplíku. První zkouška přišla ve chvíli, kdy jsem poprvé uklízela do skříní vyprané prádlo, ale nový způsob skládání nebyl o nic složitější než dřív a to, že se v šuplíku perfektně orientuji se mi líbilo. A tak se stalo, že jsem asi po dvou měsících šla jako každé ráno pro čisté tričko a najednou mi došlo, že mám poprvé po třiceti letech opravdu pořádek v kousku skříně. Nakoupila jsem tedy látkové krabice a stejným způsobem jsem poskládala svoje kalhoty a také všechno oblečení syna. Co nebylo na ramínkách jsem přeskládala a uložila v řadách za sebou do krabic a zásuvek, s tím, že tomu novému systému dám šanci. Rok a půl je za mnou, skříně vypadají pořád stejně hezky a náš nový přírustek do rodiny už má svoje krabičky taky 🙂 Stále mi sice chybí nápad na to jak vyřešit třeba mikiny a svetry, ale to je jediný problém.

 

Pokračování?

Rozhodla jsem se pokročit dál a zkusit oblečení podle Marie Kondo i vytřídit. Takže už třetí večer sedím v hromádkách oblečení a poctivě dávám na komínek „pryč s tím“ všechno co už jsem na sobě neměla dva roky, v čem se třeba necítím úplně dobře nebo do čeho bych mohla zhubnout či přibrat. Taky jsem se poslechla doporučení neschovávat věci takzvaně „na doma“. Už po prvním dni se mi najednou vše krásně vešlo do skříně a to jsem ještě neskončila. Co se týče hromádky nebo spíš už hromady co půjde z domu, tak ta roste a roste a já jsem z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu, sama se sebou víc a víc spokojená. Čím dál víc přemýšlím nad tím, jestli si nepřečtu další kus návodu jak uklízet, protože nevím proč, ale TOHLE PROSTĚ FUNGUJE 🙂 A třeba jednou budu moct v záložce O nás s klidným svědomím vymazat, že jsem nepořádná.

1 Response
  • Marek
    17. Bře. 2018

    Dam vedet, jestli si manzelka dalsi kus navodu precetla. A jestli funguje. 🙂