Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Kdo je tady primitiv

Nedávno jsem tu psala krátkou recenzi k novému seriálu The Terror. Zatím jsem viděla první tři díly a při jejich sledování mě pojala inspirace na další článek do Malého blogu. Začala jsem přemýšlet nad tím, jaký je rozdíl mezi civilizovanými a přírodními národy, a nad tím, kdo je v určitém slova smyslu víc primitivní. V tom seriálu se plaví civilizovaní Angličané do neprobádaného polárního území, kde díky přehnaným ambicím svého kapitána uvíznou s loděmi zamrzlí v ledu na několik měsíců, let… Při prozkoumávání okolní ledové krajiny námořníci narazí na dva domorodce (eskymáky), k nimž se zachovají více než „civilizovaně“ – jednoho zastřelí a s druhým nejednají příliš vybíravě. Dál nebudu prozrazovat děj seriálu.

 

Nejzákeřnější tvor planety

Kdysi jako dítě jsem byla se školou na výletě v ZOO. Už si nepamatuji, kde to bylo, ale měli tam takové okno a nad ním byl nápis – něco jako „nejzákeřnější tvor planety“. Když jste se do okna nahlédli, spatřili jste sami sebe v zrcadle. Spatřili jste onoho nejžákeřnějšího tvora na zemi. To, myslím, mluví za vše. Jak se zpívá v jedné písni Pražského výběru – „na co šáh, tam sto let tráva nerostla“. Tak nějak bych připodobnila život a dílo civilizace jako celku. Žijeme sice v celkem pomýleném přesvědčení, že honbou za mamonem (kariérou, hromaděním peněz a majetku) dosáhneme štěstí, že jsme chytřejší než příroda, že jsme bohové…, ale ve všech případech je opak pravdou. Jsme omezení, plýtváme, pleníme, zamořujeme a to je jen minimální výčet našeho konání. Dalo by se polemizovat o tom, zda jsme či nejsme ve vesmíru sami, a zda se nějaká civilizace chová ještě hůř než my. Myslíme si, že víme všechno nejlíp a můžeme rozhodovat o „životě a smrti“, ale nemáme úctu k planetě, na které žijeme a je nám jedno, jak tady budou žít příští generace, pokud ještě bude kde žít. Ubývá hmyzu, ubývá zvířat, jednotlivé druhy postupně vymírají a je to vlivem naší civilizace. Možná tak nakonec eliminujeme i sami sebe. Vlastně už jsme začali tím, že postupně mizí přírodní národy.

Člověk je součástí přírody a ne cosi, co je v rozporu s ní. Otázka dneška zní, jak lze lidstvo přesvědčit, aby dalo souhlas k vlastnímu přežití.

-Bernard Russel, britský matematik, filosof, logik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, 1872-1970

Invaze pokrokové společnosti

Místa nedotčená civilizací ubývají. Vývoj (úplně bych to nenazývala pokrokem, ale záleží na úhlu pohledu) zastavit nejde, takže dřív nebo později všechny přírodní národy pohltí „civilizovaný“ svět. Ať už se jedná o genocidu přírodních národů jejich vyvražďováním, zavlečením pro ně smrtelných nemocí, se kterými se nikdy nesetkali, nebo obvyklým zabráním jejich území, když zjistíme, že tam či onde se nachází bohaté naleziště přírodních zdrojů a peníze jsou pro nás přeci vždy až na prvním místě, zdá se, že přírodní národy zřejmě do budoucna nemají šanci na přežití. Všechno uzmou korporace a v neposlední řadě láká nedotčená příroda také mnoho turistů. Ti, co dosud žili v souladu s přírodou, se hold musejí přizpůsobit a je s podivem, že třeba v Africe, bohaté na přírodní zdroje (těžba diamantů), umírají lidi hladem a „pokrokový“ svět si s tím neumí poradit.

Všichni známe ten obvyklý scénář, když člověk z civilizace zavítá mezi domorodce, daruje pár cetek a blýskavých zrcátek výměnou za něco mnohem cenějšího, postupně oblast zabere a samozve se jejím správcem a vládcem. Domorodci cizince zpočátku vítají, líbí se jim „dárky“, myslí si, že když se také hezky obléknou a budou vlastnit všechny ty věci, budou se mít lépe. Pak se ale lépe nemají a dlouho nemohou přijít na to proč, nebo dokonce, proč se jim daří mnohem hůř než před příchodem „imperátora“, i když se opravdu snaží. Civilizovaná společnost obsadila, co měli dříve, tedy svobodu a přírodu, ale zároveň domorodce nedokáže integrovat. „Pokroková“ společnost totiž nedokáže integrovat skoro nikoho, kdo se trochu liší a nejraději by měla unifikované, poslušné a předvídatelně se chovající obyvatelstvo, které nemá daleko k androidovi. Návratu pro přírodního člověka zpět pak už obvykle není, pokud neexistuje možnost utéct ještě někam hlouběji do pralesa, kam uchvatitel zatím nedošel, ale ne nadlouho. Původní obyvatelé se v podstatě nemají jak bránit.

 

Vztah člověka k přírodě

Úcta k přírodě je v moderní společnosti minimální ve srovnání s přírodními lidmi. Když je nám něco nepohodlné, popřípadě nás to může ohrožovat, nepřemýšlíme moc o tom, jak problematickou situaci řešit a pokusit se žít v souladu. Raději to rovnou zničíme nebo zabijeme, aby byl problém vyřešen. Pro přírodní lidi má ale všechno jiný, duchovní význam a snaží se žít v souladu. Všechno na zemi a země samotná bývají považovány za živoucí bytost. Mění se jen formy a podoby – světlé i temné, dobré a zlé. Pro ně má každé zvíře, strom nebo skála určitý význam. Jsou otiskem neviditelného světa, který proniká světem viditelným. Vyznávají řadu rituálů a zkoušek a přijímají tak tento duchovní svět. Nechávají se vést jeho zjeveními, uctívají je a vyvolávají. Uvědomují si, že člověk je pouhou součástí vší přírody, ne jejím podrobitelem a centrem.

Teprve v poslední etapě dějin vznikla mylná doměnka, že by se lidem mohlo dařit v odloučení od zbytku živoucího světa.

-Edward Osborne Wilson, americký přírodovědec, biolog a entomolog, zakladatel sociobiologie

Kdo je větší primitiv

Po druhé světové válce a novém uspořádání světa se jeho rozdělení začalo označovat termíny:

  • První svět – západní civilizace
  • Druhý svět – východní civilizace
  • Třetí svět – chudé a živořící národy
  • Čtvrtý svět – přírodní národy

Zjednodušeně řečeno je První svět nejvyspělejší a Čtvrtý svět nejméně vyspělý. V určitém slova smyslu se na to lze dívat přesně opačně, protože rádoby vyspělé se mnohdy zdá být naprosto zdegenerované a obráceně. Všechno je relativní. Většina přírodních národů nemá svůj stát, nevedou žádnou cílenou politiku, jen chtějí dál „normálně“ žít. My na ně nahlížíme jako na primitivní národy, ale nestali jsme se sami mnohem primitivnějšími? Zamysleme se, zda jsou pro nás symbolem vyspělosti spíše zbraně hromadného ničení, nebo duchovní síla a úcta k planetě, na které žijeme.

Dosud bez komentáře.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *