Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

A jak slavíte Velikonoce vy?

Každý rok je to stejné. Vždycky se najde někdo s tradičními dotazy typu: „A ty jako nezdobíš vajíčka? A nemáš velikonoční výzdobu? Ty neslavíš Velikonoce? Pravda, zdobení vajec a tvorba výzdoby mi nic moc neříkají. Prostě to neumím a nebaví mě to, ale obdivuji ty, co to umí. Neznamená to však, že neslavím Velikonoce. Právě naopak. Možná je slavím mnohem smysluplněji než mnozí jiní. Jak? Tím, že se zastavím v každodenním kolotoči a zamyslím se. Zhodnotím uplynulý rok a připomenu si, jaký význam Velikonoce opravdu mají. Nejsou to totiž svátky vajec, kuřat, čokoládových zajíčků nebo prodlouženého volna. Velikonoční svátky nám připomínají ukřižžování a zmrtvýchvstání Ježžíšše Krista, protože On zemřel na kříži, aby vykoupil naše hříchy. Třetí den byl vzkříššen a tím překonal prokletí smrti. Přinesl tak lidem naději na žživot věčný. Naděje by se mohla stát symbolem celých Velikonoc a nejen jich.

Velikonoce jsou hlavním křesťanským svátkem. Není tedy divné, že v době kdy neustále voláme po křesťanských hodnotách, čím dál méně Čechů vyznává křesťanské Velikonoce a čím dál více jich naopak tyto dny bere jako konzumní dovolenou? Ve světě jsme označováni za ateistický národ, ale křesťanské hodnoty se pro nás staly takovým populárním heslem poslední doby. Hodí se zrovna do krámu, ale málokdo se zamyslí nad jejich skutečným významem, nad tím, že vlastně znamenají něco úplně jiného, než čím se tu tak rádi oháníme. Pro mnohé by totiž představovaly jejich vlastní nepohodlí a to není žádoucí.

Připomeňme si, že novodobý „boom křesťanských hodnot“ zaznamenala česká společnost především s vývojem uprchlické krize v posledních letech – my tu přeci nechceme ty „ošklivé“ uprchlíky, jsou to všechno teroristé, kteří nás sem přišli vyhladit. Takto nelze přemýšlet. V každé společnosti jsou špatní a dobří lidé. Teroristé byli, jsou a budou, ale nemůžeme za ně označovat všechny uprchlíky – matky, které při bombardování přišly o své děti nebo naopak děti, kterým zabili rodiče a sourozence. Zkoušíte si někdy představit sami sebe na jejich místě, jak stojíte v rozbombardovaném domě a vaše krvácející děti leží na zemi s utrženými končetinami?

My prostě nevyznáváme křesťanské hodnoty, ale politicko-mediální masáž, manipulaci, konzum, komerci a strach. Jsme líní, pohodlní a lakomí. „Sami máme málo.“ Pokud chceme smýšlet jako křesťané, nebo dokonce demonstrovat křesťanské hodnoty, zamysleme se, co by asi dělal Ježíš, kdyby tu dnes byl? Jak by se díval na uprchlíky a ostatní „lúzry“ všeho druhu? Ježíš by pečoval o pronásledované. Nikdy by nepodporoval nenávist nebo štvaní proti kterékoliv odsuzované skupině lidstva. Dnes by mu pravděpodobně nadávali do pravdoláskaře a sluníčkáře. Vlastně by se zas tak moc nezměnilo od doby, ve které ho ukřižovali. Ukřižovali by ho za jeho „radikální“ názory a činy i dnes?

Podstatou křesťanských hodnot je myslet víc na druhé než sami na sebe. Odpouštět, milovat, pomáhat, léčit, učit. Často se necháváme slyšet, jaká máme práva, ale odmítáme respektovat práva jiných, protože jsou pro nás nepohodlní. Nezajímá nás jejich právo na bytí, existenci, život. Ať si jsou, říkáme si, ale někde daleko od nás. A když na to přijde, ať je tam klidně vybombardujou všechny. Aspoň budeme mít o starost míň. Opravdu si myslíte, že takto smýšlejí lidé odvolávající se na křesťanské hodnoty?

Historie se pořád okakuje, ale my se z ní neumíme poučit. V roce 1938 jsme bědovali, že nás západní Evropa nechala napospas nacistickému Německu, ale dnes se chováme obdobně k jiným, kteří jsou v nouzi a potřebují pomoc. Nechceme, aby se nás jejich problémy dotýkaly. Možná si na to vzpomeneme jednou, teprve až zase dojde i na nás, a na každého jednou dojde, protože jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a všechny činy mají své následky. Jednou se nám to vrátí a my budeme zase bědovat. Nejsme dostatečně vyspělá civilizace, abychom to dokázali pochopit, ale musíme se snažit. Uvědomění je prvním krokem ke změně a nápravě. Tak nějak o Velikonocích přemýšlím já.

 

Dosud bez komentáře.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *